Většina finančních prostředků z prodeje zubních kartáčků putuje na realizaci takzvané kartáčkovny (neboli "kefkáreň") na Slovensku. Roman a jeho parta chtějí totiž nejen vyrábět kartáčky lokálně, z lokálních surovin a za pomoci místních lidí, ale chystají se také zrenovovat staré stroje. "Kefkáreň" pak plánují otevřít široké veřejnosti a měla by tak sloužit nejen jako výrobna dubových nebo ořechových kartáčků na zuby, ale také jako místo, kde ožívá historie a tradiční řemeslo. Celý projekt má i sociální dopad - v budoucnu by zde měli pracovat především lidé s nejrůznějšími hendicapy.